Loni v dubnu jsem k vám docházel s výhřezem 9 mm na své L5S1. Je tomu rok a kousíček. Tu životní etapu zpětně vnímám jako nejvíce důležitou. Vše se děje tak, jak má. Tělo mi dalo ráznou stopku, vše se zpomalilo a začalo se hýbat pomaličku a jiným směrem. Tak, jak byl můj loňský rok na pohyb a sport chabý, téměř prázdný, je ten letošní nesmírně bohatý a já si jej s chutí a pokorou nesmírně užívám. Začal jsem cvičit jógu, která mě posunula také duchovně.
Ve flexi se nyní nemám problém dostat do plného rozsahu, kdy je mé tělo mimo jiné v poloze čápa – tj. s dlaněmi na zemi, schopné setrvat i 10 minut. Jezdím na kole, v zimě lyžuji, jezdím na kolečkových bruslích. Před 14 dny jsem byl na pěší tůře se spaním pod širákem. 3 dny s 30 kg batohem na zádech, jen jsem stoupal, klesal a byl nesmírně šťastný. Včera jsem skočil v tandemu ze 4 km z letadla s padákem. A dnes za mnou přišla potřeba Vám svoji nynější etapu popsat, sdílet tu radost a velmi, velmi poděkovat za vaše úsilí a schopnosti.
Vašeho poslání a úsilí si velmi vážím a cením.